Pseudo-demokracie?

Demokracie. Demokracie. Jak vznešené slovo. Snad nikdy se ho nenabažím. A my máme to štěstí, že žijeme v demokratickém státě. Hahaha. Jak...veselé, jak směšné. A právě proto si myslím, že by jsme na těchto stránkách mohli jeden článek našemu státu a jeho zřízení věnovat. Jak již jsem zmínil, Česká republika si hraje na stát ryze demokratický. Pryč s komunisty! Pryč s nacisty! A vůbec, pryč s veškerými „nepřáteli“ demokracie!

Jenže…možná že právě ti, kteří tato hesla hlásají, jsou právě ti největší nepřátelé demokracie. Totiž, v tomto státě již dávno demokracie nevládne. Vyvinul se z ní jakýsi paskvil, který lze nazvat například „Pseudo-demokracií“, nebo třeba „Post-moderní demokracií“. Ha! Jak šokující!

Takže, co je to vlastně ta demokracie? Slovo demokracie pochází z řeckého demos (lid) a kratein (vládnout). Volně bychom tedy mohli přeložit slovo Demokracie jako „Vláda lidu“. A já se tedy ptám…kde je ten lid, který rozhoduje o tom, co se s jeho státem stane? Nikde ho nevidím. Aha. On totiž bezmezně věří jistým zástupcům, které jednou za několik měsíců obmění a pokračuje se dále v nastaveném trendu. My je zvolíme, oni nás ochrání a zabezpečí. A toho, že nás vykořisťují…přehlédněme to. Proč na to poukazovat? Jsou přece tak milí, tihle „pastýři“. Nechme to na nich. My přece žijeme. Nemusíme se o nic starat. Jsme vedeni. Jako poslušné ovečky. A to je to hlavní.

Jak smutné je, že jste si nevšimli přeměny systému, jak jsme všichni pokorně oslepli. A všichni se chovají dle hesla „Ať mne zabijí, jen když mne vedou.“ Haha.