úterý 4. listopadu 2008
pondělí 3. listopadu 2008
Hoř, ohni, hoř!
Předkládám vám návod na vyrobení napalmu, který jsem převzal a upravil odněkud od strýčka Gůgla.
Bavte se.
Napalm
Standartní napalm je benzín ztužený pomocí hlinitých solí kyseliny palmitové, olejové a naftenové.
Na zgelovatění se také používá stearanu hlinitého, v nouzi mýdlového prášku.
Napalm je snadno zápalný gel, hoří jasným, čadivým plamenem, při hoření se roztéká a stéká do prohlubní a štěrbin. Plave na vodě, hořlavé předměty zapaluje a propaluje. Nemůže protavit kovy ani jiné nehořlavé předměty.
Doba hoření rozteklého napalmu je 1-1,5 minuty. Větší kusy hoří 5-8 minut.
Teplota při hoření dosahuje 800°C.
Výroba
Jediné co potřebujeme vyrobit je ztužovadlo .
Pokud se vám nechce připravovat, použijte ke ztužení polymethylmetakrylát (tj.Dentakryl) v množství 9%.
Do 0,5 l horké vody nasypeme 100g nastrouhaného mýdla(na praní, nebo toaletní) a vaříme až se všechno rozpustí.
Do rozpuštěného mýdla přilejeme roztok 200g síranu hlinito-draselného (kamenec) v 1000 ml vody.
Po chvíli se začne srážet hlinité mýdlo, které odfiltrujeme.
Sraženinu položíme na papír a sušíme na slunci asi 2 dny.
Suchý napalmový prášek rozetřeme v misce a smísíme s benzínem v poměru 9 % napalmového prášku a 91 % benzínu.
Směs zahřejeme na vodní lázni na 60°C a promícháváme, proces trvá asi 20 minut (při 35°C trvá ztužení 24 hodin).
Požadujete-li napalm tužší konzistence, můžete přidat až 20% ztužovadla.
Pro silnější učinek přisypte Al, Mg, Termit.
Bavte se.
Napalm
Standartní napalm je benzín ztužený pomocí hlinitých solí kyseliny palmitové, olejové a naftenové.
Na zgelovatění se také používá stearanu hlinitého, v nouzi mýdlového prášku.
Napalm je snadno zápalný gel, hoří jasným, čadivým plamenem, při hoření se roztéká a stéká do prohlubní a štěrbin. Plave na vodě, hořlavé předměty zapaluje a propaluje. Nemůže protavit kovy ani jiné nehořlavé předměty.
Doba hoření rozteklého napalmu je 1-1,5 minuty. Větší kusy hoří 5-8 minut.
Teplota při hoření dosahuje 800°C.
Výroba
Jediné co potřebujeme vyrobit je ztužovadlo .
Pokud se vám nechce připravovat, použijte ke ztužení polymethylmetakrylát (tj.Dentakryl) v množství 9%.
Do 0,5 l horké vody nasypeme 100g nastrouhaného mýdla(na praní, nebo toaletní) a vaříme až se všechno rozpustí.
Do rozpuštěného mýdla přilejeme roztok 200g síranu hlinito-draselného (kamenec) v 1000 ml vody.
Po chvíli se začne srážet hlinité mýdlo, které odfiltrujeme.
Sraženinu položíme na papír a sušíme na slunci asi 2 dny.
Suchý napalmový prášek rozetřeme v misce a smísíme s benzínem v poměru 9 % napalmového prášku a 91 % benzínu.
Směs zahřejeme na vodní lázni na 60°C a promícháváme, proces trvá asi 20 minut (při 35°C trvá ztužení 24 hodin).
Požadujete-li napalm tužší konzistence, můžete přidat až 20% ztužovadla.
Pro silnější učinek přisypte Al, Mg, Termit.
Děti? Smetí.
Nějak takový mi připadá přístup rodičů k dětem. Jako k věci, která se - když se porouchá - vyhodí nebo spravuje. Nejprve vše začíná kolébáním, vypravováním pohádek (kde se samozřejmě jenom princ zachová správně a spravedlivě), vymezováním prvních pravidel. "Sem, hochu, už nesmíš." "Ne, nechoď do kuchyně, děvče." "Zlobivé mimčo, TOHLE se nedělá."
Dá se pochopit snaha ochránit dítě před nebezpečím, dát kastrol s vroucí vodou dál od okraje sporáku a vynadat rošťákovi, který se ho bude snažit svrhnout. Přesto si nemyslím, že by bylo vhodné dítě uzavřít, izolovat a vytvářet v něm hlubší závislost na rodičích, než je nezbytně nutné.
Potom - vycházíme-li ze standardního postupu - je potomek "přeložen" do školky, kde si hraje, skotačí, ale hlavně poslouchá vychovatelky. Když není poslušný, přijde vyhubování a žalování mamince, která večer nepřečte pohádku nebo neupeče perník.
Tak začíná dlouhodobý "recyklační proces", po jehož ukončení se z osobnosti stane součást. Jenom k tomu spěje docházka na každé škole, gymnáziu, to je utužováno i v odborném prostředí univerzit. Nechci nadávat na nesmysllné složení školní osnov, nechce se mi zdůrazňovat, že látka je interpretována vágně a hloupě. Na učitele a (středoškolské) profesory bych si rád zanadával, ale to by mě zřejmě příliš ovládly emoce (a to je špatné, podle norem naší společnosti).
Četl jsem článek od dámy, kterou mohu opravdu označit za milující matku. Popisovala v něm koncept své vlastní výchovy, která se lišila od tradiční či liberální. Soustředila se pouze na to, aby svému dítěti vštípila jen esenciální hygienické a stravovací návyky, nezbytné vědomosti a základní znalosti o historii, zeměpisu, jazyce, matematice (vyučovala ho sama). Nevystupovala před ním jako autorita (přičemž povětšinou rodičovská autorita pramení jen z toho, že si rodič oblíkne kabátek s nápisem "Já jsem matka, poslouchej a pracuj!"), neovlivňovala jeho názor nebo přesvědčení. Takové dítě myslím bude mít svou matku skutečně milovat a ne z povinnosti, ze stereotypu, bez zamyšlení. Ale protože s ním jedná jak s člověkem.
O zlu výchovy napíšu jindy, tímhle krátkým článkem bych rád upozornil na poněkud potemnělé dětství většiny lidí, kdy se nejradostnější období života stane jen další etapou věčného zakazování a přikazování.
Dá se pochopit snaha ochránit dítě před nebezpečím, dát kastrol s vroucí vodou dál od okraje sporáku a vynadat rošťákovi, který se ho bude snažit svrhnout. Přesto si nemyslím, že by bylo vhodné dítě uzavřít, izolovat a vytvářet v něm hlubší závislost na rodičích, než je nezbytně nutné.
Potom - vycházíme-li ze standardního postupu - je potomek "přeložen" do školky, kde si hraje, skotačí, ale hlavně poslouchá vychovatelky. Když není poslušný, přijde vyhubování a žalování mamince, která večer nepřečte pohádku nebo neupeče perník.
Tak začíná dlouhodobý "recyklační proces", po jehož ukončení se z osobnosti stane součást. Jenom k tomu spěje docházka na každé škole, gymnáziu, to je utužováno i v odborném prostředí univerzit. Nechci nadávat na nesmysllné složení školní osnov, nechce se mi zdůrazňovat, že látka je interpretována vágně a hloupě. Na učitele a (středoškolské) profesory bych si rád zanadával, ale to by mě zřejmě příliš ovládly emoce (a to je špatné, podle norem naší společnosti).
Četl jsem článek od dámy, kterou mohu opravdu označit za milující matku. Popisovala v něm koncept své vlastní výchovy, která se lišila od tradiční či liberální. Soustředila se pouze na to, aby svému dítěti vštípila jen esenciální hygienické a stravovací návyky, nezbytné vědomosti a základní znalosti o historii, zeměpisu, jazyce, matematice (vyučovala ho sama). Nevystupovala před ním jako autorita (přičemž povětšinou rodičovská autorita pramení jen z toho, že si rodič oblíkne kabátek s nápisem "Já jsem matka, poslouchej a pracuj!"), neovlivňovala jeho názor nebo přesvědčení. Takové dítě myslím bude mít svou matku skutečně milovat a ne z povinnosti, ze stereotypu, bez zamyšlení. Ale protože s ním jedná jak s člověkem.
O zlu výchovy napíšu jindy, tímhle krátkým článkem bych rád upozornil na poněkud potemnělé dětství většiny lidí, kdy se nejradostnější období života stane jen další etapou věčného zakazování a přikazování.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)